Září 2013

Wild babies Prolog

7. září 2013 v 14:07 | Sisa & Schmetti |  Wild babies
Příchod léta se blížil čím dál víc, slunce pálilo do kůže a mladému princi tvořilo lehké opálení. Mířil k malému jezírku uprostřed královské zahrady. Jeho bosá chodidla se bořila do bílého písku mezi bohatě rozkvetlými keři, tvořícími úchvatné obrazce.


Na rtech se mu usídlil malý úsměv, když se jeho oči setkaly s párem tmavě hnědých. Seděla tam. Na břehu. A jemně se na něj usmívala. Drobná rusovláska s lehkými kudrlinkami. Čekala na něj už pár dlouhých minut. Netušila, jak dlouhý čas to byl, hodinky neměla a... neuměla v nich číst.


"Tady jsi," špitl a klekl si k ní do měkké trávy. "Hledal jsem tě, miláčku." Zašeptal něžně a přitiskl si ji k sobě. Jeho dlaň pevně sevřela její bříško.


"Pohnulo se." Usmál se a nadále ho jemně hladil. Dívce byly jeho doteky příjemné. "Tvůj syn." Nepřestávala se usmívat. Byla tak šťastná. Čekala dítě s mužem, kterého nade vše milovala.


Bylo by to jako pohádka, kdyby…


"Tak tady jste!" sykl muž a kývl hlavou na skupinku strážníků, kteří od sebe milence okamžitě a bez cituplnosti odtrhli. "Jsi budoucí král a zahazuješ se s obyčejnou služebnou?! Co si myslíš, že děláš?!" sykl vládce a znechuceně si drobnou ženu prohlížel.


"Miluju ji! Čekáme spolu dítě! Syna!" princ bojovně vyjekl. Otcova slova jej urážela.


"Dítě?" králova tvář se znechuceně zkřivila. "Takže vy spolu čekáte malého bastarda?"


"Nemluv tak o něm!" křikl princ a nadále se vojákům cukal.


"Simone Hilbert a Jörg von Kaulitz. To zní krásně," jeho hlas přímo přetékal ironií. Očima klesl níž a zaregistroval bosé nohy svého syna. "V pořádku. Dám ti na výběr. Ona a ten… anebo tvé království!"


Zanedlouho však své otázky litoval.