Prison break, Príbeh lásky 4.

13. srpna 2012 v 2:22 | Sisa & Tina |  Prison Break, príbeh lásky
Bill: "Menší bolest, to za chvilku přejde, neboj, za chvíli vypadnu."
Tom: "Nejde o to." Sedl jsem si k němu. "Ublížil ti?"
Bill: Zavrtěl jsem hlavou. "Dokážeš si představit nechtěný sex před zraky několika chovanců? Já ho zažil."
Tom: Objal jsem ho.
Bill: Nechápal jsem, co to do něj vjelo. Chvíli jsem zaraženě koukal. "Ehm Tome, co to děláš?"
Tom: "Pšššt," dal jsem mu vlasy za ucho.
Bill: Stále jsem nechápal. Já přece nepotřebuju litovat. Nějak se s tím vypořádám, co jiného mi zbude?
Tom: Hladil jsem ho.
Bill: Odtáhl jsem se od něj a s námahou vstal, oblékl jsem si kalhoty. "Díky za půjčení a rozvázaní," řekl jsem ve spěchu a raději odešel. Nějak jsem nechápal, co to bylo. Na tohle jsem nebyl zvyklý.
Tom: Lehl jsem si a sledoval strop.
Bill: Napadlo mě, že půjdu do knihovny, tam budu mít klid. Zalezl jsem si na jedno místo, kde plno lidí nechodí a s knihou v ruce si sedl. Začal jsem přemýšlet nad tím, co se stalo.



Za měsíc

Tom: Neuběhl ani týden od toho, co tady Bill ztratil slovo a na vrcholu byl Andy. A ten, koho tu teď každý poslouchá, jsem já. S ničím jiný jsem ani nepočítal. Nikdy jsem nebyl ten typ, co sklopí uši, drží hubu a krok. Vešel jsem k Billovi do cely. Sedí na posteli a čte. Čte celkem často. Usmál jsem se a sedl si k němu. "Něco zajímavého?" Od té doby, co to tady mám pod palcem, se ho nikdo neodvážil ani dotknout.
Bill: Zvedl jsem pohled a usmál se. "No ani ne, hodně často se tam zabíjí, ale aspoň zabiju čas," Opět jsem se začetl. Teď, co tady je kápo Tom je to tu úplně jiné a Andyho jsem taky pěkně dlouho neviděl.
Tom: Stáhl jsem si ho tak, aby se o mě opřel, a bradu jsem mu položil na jeho rameno. Nakoukl jsem do knihy.
Bill: Usmál jsem se a koukal chvilku na něj a pak se opět začetl. Je to moje hobby
Tom: Přecházel jsem očkama po knížce a četl.
Bill: Měl jsem dočtenou už stránku. "Můžu otočit?"
Tom: Jo jasné," usmál jsem se a vstal. "Kdyby něco, jsem v společenské," usmál jsem se.
Bill: "Dobrá, jo a Tome, já ti zapomněl vrátit to oblečení, je tamhle," ukázal jsem prstem na malou skříňku.
Tom: "To nic…" usmál jsem se
Bill: " Tak si ho vezmi," koukal jsem na něj.
Tom: "Ono si ještě počká," usmál jsem se a zamířil pryč.
Bill: Chvíli jsem na něj koukal a pak se opět začetl. Dnes tady byl takový nezvyklý klid, to dlouho nebylo.
Tom: Hrajeme kulečník.
Bill: Odložil jsem knihu a vyšel z cely. Hm…relativně prázdno, kde asi všichni jsou?
Tom: Hraju.
Bill: Prošel jsem kolem knihovny, až jsem uslyšel nějaký hluk. Zřejmě hrají. Šel jsem se tam podívat.
Tom: Ušklíbl jsem se, když jsem znovu vyhrál a znuděně jsem dosedl na křesla. Zapálil jsem si.
Bill: Prorval jsem se kousek dopředu a sledoval hru. Zřejmě hrál Tom a ještě někdo.
Tom: Nechal jsem za sebe hrát Nika. Spokojeně kouřím.
Bill: Sledoval jsem hru.
Tom: Uviděl jsem Billa. Usmál jsem se na něj.
Bill: Oplatil jsem Tomovi úsměv a šel k němu.
Tom: Uculil jsem se na něj.
Bill: "Tak co kolik si jich vydrtil?"
Tom: "Já profík," zasmál jsem se a stáhl si ho na klín. Pohladil jsem ho po tváři.
Bill: "Takže ti nebude vadit, když tě teď vydrtím, co?" usmál jsem se. "Co tu jsem tak držím rekord."
Tom: Zazubil jsem se. "Tak pojďme."
Bill: "Dobrá," vstal jsem a šel si vybrat tágo.
Tom: Vzal jsem si tágo.
Bill: Vzal jsem si ho. "Kdo začne?"
Tom: "Pojď," kývl jsem na něj.
Bill: "Ok," nahnul jsem se a namířil. Střelil jsem do bíle kuličky. Bravurní odpal.
Tom: Usmál jsem se. Podařilo se mi to stejně.
Bill: Dneska ho převálcuju, vím to.
Tom: Hrajeme. Celá hra je vyrovnaná…konec hry skončí jedna, jedna.
Bill: "Jsi dobrý soupeř."
Tom: Usmál jsem se. "Ty taky."
Bill: "Jednou ti to natřu, uvidíš," ušklíbl jsem se
Tom: Usmál jsem se a přitáhl si ho jemně k sobě.
Bill: Koukal jsem na Toma a všichni ostatní koukali na nás, bylo to takové zvláštní.
Tom: Vpil jsem se mu do rtů.
Bill: Polibky jsem mu oplácel a slyšel, jak si něco pro sebe ostatní povídali. Jsou jako drbny.
Tom: Líbal jsem ho.
Bill: Chytil jsem si ho za tyl.
Tom: Usmál jsem se.
Bill: Odtáhl jsem se a koukl na něj. Poté, jsem položil tágo.
Tom: Uculil jsem se a koukal na něj.
Bill: "Tak koho porazíš tentokrát profíku?" poplácal jsem ho po tváři.
Tom: Zasmál jsem se a kousl ho do prstu.
Bill: "Nekousej!" plácl jsem ho a zašklebil se
Tom: Zasmál jsem se a skousl si ret.
Bill: "Tak co frajere? Kdo bude další na řadě?"
Tom: "Mě už to nebaví…dáme šipky?"
Bill: "Můžeme, ale v těch nejsem tak dobrý."
Tom: "Naučím tě to," usmál jsem se.
Bill: "Řekni mi, co ty vlastně neumíš?" šel jsem k terči. Ostatní, buď hráli něco jiného, nebo odešli.
Tom: Vzal jsem šipky a chytil ho za pas. Držel jsem si ho při sobě. Nastavil jsem ho do správného postoje
Bill: Koukl jsem na něj. "Čekám na odpověď."
Tom: "Možná," usmál jsem se a trhl rukou…trefili jsme střed.
Bill: Koukl jsem se a bylo to přímo na středu. "Jak tak koukám, umíš asi všechno."
Tom: Zasmál jsem se. "Teď ty."
Bill: "To bude levé," zasmál jsem se a postavil se tak, jak mi ukazoval. Trhl jsem rukou. No ty vole, skoro mimo terč. "Dobrá oprava, vůbec to neumím."
Tom: Usmál jsem se a znovu si ho přitiskl k sobě. Pomohl jsem mu házet.
Bill: Pohladil jsem jeho ruku, kterou měl na mém břiše a soustředil se na hod.
Tom: Usmál jsem se a hodili jsme. Opět do středu.
Bill: "Myslím, že asi budu házet jenom s tebou, protože jinak se nikdy netrefím," pozoroval jsem terc.
Tom: Zasmál jsem se.
Bill: Rozhodl jsem se, že to zkusím sám. Zamířil jsem a hodil. Nebylo to ve středu, ale zase ne mimo terč tak někde u kraje.
Tom: Sledoval jsem ho a usmíval se.
Bill: "Je to na dvě věci, já se prostě netrefím, i kdybych chtěl," zabrblal jsem
Tom: "No tak, hlavu vzhůru," povzbudil jsem ho.
Bill: Zašklebil jsem se.
Tom: Uculil jsem se.
Bill: "Kašlem na to," skousl jsem si ret a rozhlížel se kolem, ale jaksi všude bylo plno.
Tom: "Půjdeme k telce?" navrhl jsem.
Bill: "Dobra, i když tam nebudou dávat nic," uculil jsem se a letěl si zabrat dobré místo na gauči.
Tom: Zasmál jsem se a šel za ním.
Bill: Hupsl jsem na gauč a začal přepínat programy, jako šílený.
Tom: Sedl jsem si k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.