XI

2. srpna 2009 v 12:16 | Sisa |  Death Metal



Tři chlapci, kteří toho dne už přišli o dva blízké, se zastavili až o tři bloky dál u jedné graffiti ozdobené zídky. Thomas neustále kontroloval Jacka, který si svíral levé předloktí a bolestně se šklebil. Pak otřel krev ze své ruky a spatřil jasně červenou jedenáctku.
"Teď už můžeš klít," řekl Thomas jemně. Opřel se o zídku a zavřel oči. Hrudník se mu rychle zvedal a zase klesal. Steve se opřel o kolena a rozkašlal se.
"Kurva!" zahulákal Jack a kopnutím zbavil zídku několika vrstev omítky. "Do hajzlu! Mělo mě to napadnout!"
"Jacku, a co když ona zemřít měla? Co když nad tím, co se děje, nemáme žádnou moc a oni si s náma prostě pohrávaj? Jak víš, že až splníme, co po nás chtějí, nezabijou nás taky?"
Jack se na něj sklíčeně podíval. "Nevím to. Ale politicky vzato: nemáme jinou možnost. Vím, že když nic neuděláme, chcípneme určitě. Když splníme podmínky téhle zasrané hry, máme alespoň šanci."
Thomas přikývl. Bylo vidět, že tuhle možnost v hlavě mnohokrát přehrával a také nedospěl k jinému závěru. Naštěstí už se na nic nezeptal a Jack mu za to byl vděčný. Potřeboval chvilku klidu, jen chvilku, aby si mohl vymluvit, že není zodpovědný za smrt své holky. Jak se všechno zdálo tak jednoduché, když ta budka explodovala a Judy z ní vyběhla s radostným pokřikem... na kratičkou chvíli byl přesvědčený, že zvítězili, že zbytek už bude jen brnkačka (a možná bude), ale následně se plán toho zbabělého zmetka podařil a Judy zapomněla, jak má mluvit. Bůh se musel zatraceně bavit, když to pozoroval. Určitě si k tomu usrkával pivo a ládoval se křupkama, hajzl.
Ale pořád byli naživu ještě oni tři. A měli toho ještě dost na práci. Spálit texty a noty, každý zničit svůj nástroj, zlikvidovat všechno, co je jakkoliv protikřesťanské. To se ale za jedenáct hodin zvládnout dalo, a to i s pauzou na kafíčko a cigárko. Jacka čekal ještě jeden úkol navíc, z čehož byl mnohem rozpačitější. Včelka Mája má utrum a to definitivně. Stačí si jednou jedinkrát odskočit do ráje a bude následovat trvalý pobyt v pekle. A co mu dále dělalo starosti, byl Steve. Od své návštěvy ve zpovědnici nepromluvil ani slovo a stále vypadal, že se každým okamžikem rozpláče a pozvrací zároveň.
Alespoň se můžu předběžně podívat, jak budu vypadat já, až se dostaví absťák.
Jenže když si naposledy šlehl před čtyřmi hodinami, neměl by mít s nedostatkem drogy problémy, než uplyne půlnoc. Nebo i tři půlnoci. To byla aspoň nějaká pozitivní věc, i když by bez váhání vyměnil Fredův život třeba za padesát absťáků.
(neříkej dvakrát, bráško)
"Co teď?" ozval se Thomas nakonec.
"Teď doděláme, co musíme. Vrátíme se do domu Marvinových a zničíme všechny věci, který by mohly boha urazit. Co se dá spálit, spálíme. Pak zničíme nástroje a budeme se modlit, abychom po půlnoci zůstali naživu."
"Musíme zničit všechny nástroje?" To řekl Steve. Promluvil poprvé od doby, kdy vyšel z démonovy zpovědnice. V jeho hlase zněla strašlivá úzkost.
"Přesně tak. Každej z nás musí zničit ten svůj. Pro jistotu to skoncujeme i s Fredovýma klávesama. Nemůžeme si dovolit riskovat."
Steve vypadal naprosto zničeně.
Thomas mu položil ruku na rameno se slovy: "Teď už to nebude taková hrůza, Steve. Máme poměrně dost času a nestojí proti nám ten ďábelskej zmrd."
Jack si pomyslel, že to není tak docela pravda, ale zachoval mlčení. Bohužel Thomas řekl ještě něco: "A pokud jde o to, co jsme o tobě slyšeli v kostele..."
"Sklapni!" Steve setřásl Thomasovu ruku ze svého ramene a otočil se k nim oběma zády. "Už mi to nikdy nepřipomínejte!"
"Nebudeme," okamžitě odpověděl Jack. Thomas se přidal. Teď nebyla vhodná chvíle pokoušet Stevenovy city, když bylo v sázce tolik. Jack si byl jistý, že Steven nebude už nikdy jako dřív, ale ve srovnání s tím, že bude žít, byla ta chvilka ve zpovědnici dostatečným vykoupením.
Odebrali se společně směrem k domu rodičů zesnulého Freda Marvina, aby dokončili očistec, který pro ně připravily vyšší síly, a modlili se, aby Fredovi rodiče dnes večer nedorazili. Možná byli takovými rodiči, že je ani smrt syna nedokázala odtrhnout od budování té jejich podělané kariéry. Jack v to doufal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.