V

2. srpna 2009 v 12:21 | Sisa |  Death Metal






Fred nechal za sebou zvuky metalu a vystoupal po schodech. Za jiných okolností by byl ochoten počkat, až jeho bratři v nástroji ukončí ten nádherný koncert, ale tohle byla výjimečná situace, stav nouze, Houstone, máme problém. Nevěděl, jak je to možné - nikdy předtím se mu to nestalo. Věděl jen to, že ho přepadla obrovská chuť na sušenky. Matka mu kdysi občas přinášela krabičky velmi tenkých, lahodných čokoládových sušenek, aby mu tím vyjádřila svou lítost, že s ním tráví tak málo času (Fred už pár let věděl, že maminka tráví čas hlavně se svým milencem, tedy "v práci"), ale takové časy už dávno pominuly. Fred své oblíbené sušenky neviděl už dobrých pár let. Jeho vášeň pro bonbóny se proměnila v touhu po alkoholu, když mu bylo patnáct, a od té doby už na sladké chuť nemíval. Ale na sušenky nezapomněl. Na ty dobroučké čokoládové mňamky, jak by řekla tetička Róza.
Fred šel jako náměsíčný a věděl naprosto přesně, kam ho nohy vedou. Cítil je. Cítil čokoládovou vůni těch úžasných sušenek, tak tenkých, že připomínaly obdélníkové žvýkačky, ale o to více jich v krabičce bývalo. A ta tenoučká vrstvička želé uvnitř, ta sladká šťáva, mhm.
Přišel až do koupelny, odkud se ta sladká vůně plížila až do jeho nosu. Překročil Jackovu jehlu, která se od včerejška válela na podlaze, a chystal se odklopit zrcadlo i s odrazem svého prázdného pohledu. Nepotřeboval žádné ujištění, věděl, že tam budou, a chtěl je. Chtěl ty sušenky jako nic jiného na celém světě.
A byly tam.
Fredovi poskočilo srdce. Jeho žaludek se zkroutil a začal dychtivě volat po těch sladkých mňamkách, které už dlouho neokusil. Jazyk visel Fredovi z úst jako zemřelý had a na podlahu se z něj spouštělo lanko slin. Krabička těch lahodných sušenek čekala na dolní poličce vedle nůžek na nehty.
"Moje, moje...," vydal ze sebe Fred.
Uchopil krabičku, která byla o trochu pevnější, než si ji pamatoval, ale na tom vůbec nezáleželo. Chtěl to, co bylo uvnitř, zabalené v tenoučkém papírku. Nedočkavě strhal papír z jednoho balíčku a jeho oči se mohly pokochat několika sušenkami, které si vysypal do dlaně. Byly tak tenoučké, a tak lahodné, že je nebylo možné odmítnout. Jeho jazyk se tak moc těšil, až se na něm rozplyne jejich poleva, že bylo hříchem jej nechat čekat.
Fred uchopil jednu sušenku mezi prsty a vložil si ji do úst. Cumlal ji, obracel v ústech a vychutnával si tu jedinečnost vytříbené čokolády. Později se mu v ústech objevila i sladká chuť té úžasné šťávy, která čekala uvnitř jako zlatý hřeb celého prožitku. Fred polkl a nabral další. Nikdy v životě se necítil tak dobře.
Později už sušenky hltal...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.