IX

2. srpna 2009 v 12:17 | Sisa |  Death Metal


Jack i Thomas, kteří se během svých pěti minut uvnitř proměnili v mnohem dospělejší muže, než jakými kdy byli, teď vysvětlovali Stevenovi, jak a co musí udělat, aby uspěl při zpovědi, nebo spíše při zkoušce pevné vůle. Démon už zkusil slaboduchý trik a hru na nenávist. Bylo záhadou, co zkusí tentokrát.
Steven se po chvíli trochu uklidnil, ale je jeho barva stále vypadala velmi nezdravě. Oba chlapci ho konejšili, jak jen mohli, a nakonec se přece jen zvedl a šouravou chůzí vkročil do nejhorší místnosti na světě. Jack si pomyslel, že proti tomuhle je Dům hrůzy sranda.
Trvalo to déle, mnohem déle než v případě Thomase nebo Jacka. Démon Steva dokázal mučit celých patnáct minut. Posledních pět démon vyřvával ty nehorší útržky ze Stevenova života. O některých jeho přátelé věděli, něco pro ně bylo nové. Všichni se třásli, když si pomysleli, jak se Steve musí cítit. Démon tentokrát vsadil na hanbu. Steve byl slabší než jeho dva kamarádi. Kytarový král byl psychicky na dně.
"Když jsi měl poprvý skočit ze čtyřmetrovky, pochcal ses tam nahoře jako malá holka! A všichni to viděli!" hulákal chladný hlas, ale Steve stále mlčel. Jack si pro sebe řekl, že jestli se Steve z té smrtící místnosti vrátí, už si z něho nikdy v životě nebude utahovat. Ani z legrace.
"Pěkně jsi kecal těm svým kamarádům, chlapečku! Nikdy jsi s nikým nešukal! Chudááček malej, on je ještě panic! Ubožák!"
Nakonec se vyřvávání proměnilo v jekot a vzteklé škrabání a mlácení do stěn. Bouda se tentokrát doslova otřásala. To všechno bylo pro Jacka a Thomase jako dar z nebes, protože bylo jasné, že Steve vydržel.
Když se vrátil k nim a nechal démona čekat na poslední oběť, Steve působil dojmem, že kromě své důstojnosti v boudě ztratil i dva litry krve. Posadil se a přestože ho kluci objímali a plácali po rameni, nepřestával hledět na svá kolena.
Teď byla na řadě Judy.
Jack z toho neměl dobrý pocit. Steve na tom byl špatně, jen co je pravda, ale bude v pořádku. Jenže démon tentokrát prohrál jen těsně a svou poslední oběť bude chtít vzít s sebou za každou cenu. Jack teď šíleně litoval, že Judy neposlal jako druhou.
"Já... já tam nemůžu, Jacku, prosím, nenuť mě k tomu." Brečela. Bylo úžasné, jak se za tu chvíli změnila. Ještě před okamžikem by ji Jack nejraději uškrtil. A teď tu plakala mladá, ustrašená dívka, která prostě měla strach.
Jack udělal to, co ještě nikdy v životě. Upřímně ji políbil na ústa. Jindy to dělal zcela z nutnosti. Ze stejného důvodu, jako se každé ráno chodil vymočit. Ale tentokrát to byl skutečný polibek, protože ona si to zasloužila. Jack doslova žasl, jak rychle ji kostel proměnil z vulgárního hovada v křehkou lidskou bytost. "Poslouchej, Judy," zašeptal a hladil ji po vlasech, když mu přitiskla čelo k hrudi, "může to skončit. Když to zvládneš, určitě se ti už nic nestane. Ty jsi s námi nehrála. My ještě budeme mít práci, ale ty nehraješ, nepíšeš texty ani nebereš drogy. Bude po všem. Musíš udělat jen tohle." Snažil se ze všech sil. "Viděla jsi. Je to snadné." To lhal, ach, jak strašlivě jí teď lhal.
Judy na něj pohlédla a bylo znát, že se alespoň trochu sebrala. Jack jí pomohl vstát a dovedl ji až ke zpovědnici. Ignoroval pud sebezáchovy, který v jednom kuse křičel, aby se k té strašlivé boudě už nikdy nepřibližoval.
Jack ji k sobě naposledy obrátil a řekl: "Pamatuj na Otčenáš."
Nakonec to byla Judy, kdo se usmál jako poslední. Pak se dveře zavřely.
Jack se vrátil na své místo vedle Stevena, který se trochu třásl a prázdným pohledem zíral na dveře, které za sebou Judy zavřela. Thomas ani nedutal. Byl natolik rozumný, že před Judy neoznačil Jacka za lháře. Oba se báli. Oba měli zlé tušení, že démon tentokrát zvítězí.
Judy spustila Otčenáš. Hra začala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.