II

2. srpna 2009 v 12:23 | Sisa |  Death Metal





Půl hodiny před půlnocí se Jack s bolestivým bušením v žaludku probudil. Měl pocit, že se mu rozštípne hlava, a třásl se jako osika. Byl čas zaplatit za euforii a chvíli trpět, jak už to tak bývá.
Setřásl ze sebe ruku Judy. Spala jako šípková Růženka, jen ten vzhled scházel. Možná právě proto se Jack nejdříve pořádně sjel, než s ní hupsnul do postele.
Vyskočil na nohy a navlékl si jen trenýrky, jinak by mohl zmeškat rozhovor se záchodovou mísou. Žaludek se mu houpal, jako by strávil dva dny na rozbouřeném moři a živil se jen šťouchanými bramborami. Naštěstí se mu podařilo dosáhnout záchodové mísy ještě dřív, než se vyzvracel. Harry by k tomu dodal Johó frajere, nic není v životě zadarmo.
Jack se po kolenou doplazil ke kousku volné zdi, aby se mohl opřít a uklidnit ten dusot kopyt ve své hlavě. Podlaha ho studila na bosých chodidlech, ale to byl teď ten nejmenší problém. Rýma mu nedělala starosti od té doby, co čáru vyměnil za jehlu. Oči měl zavřené alespoň několik minut a hlavou se mu mezitím proháněly výčitky.
Jacku, zlato, proboha, jak to vypadáš? Co jsi to se sebou udělal? Podívej se na sebe, ježíšikriste, sedíš tady jako hromádka neštěstí a stává se z tebe přesně to, co se stalo z tvého bratra. Troska!
"Zmlkni," okřikl polohlasem svou matku. Představil si její baculatý obličej mezi oblaky někde nahoře, kde se setkala se svým bohem. S tím Sráčem pro chudý, řekl by Harry.
Ozval se náraz a třeskot skla. Jackovi vyskočilo srdce až do krku. Ještě dříve, než otevřel oči, domníval se, že si pouze zdřímnul na obzvláště vydařeném dýchánku, ale když se rozhlédl po koupelně, neubránil se zděšenému výkřiku.
Seděl na podlaze, která už vůbec nebyla studená. Byla teplá a lepkavá. Ze stěn a stropu v proudech crčely litry krve, jako by se koupelna ocitla pod cirkulárkou na nějakých zvrácených jatkách. Ten náraz, co slyšel, způsobily dveře, které se samy zabouchly a uvěznily ho v krvavé lázni, v níž se koupelna proměnila. Druhé třesknutí způsobilo zrcadlo, jehož střepy se válely v umyvadle a na podlaze. Celá koupelna zvonila pleskavými zvuky, jak ta odporná tekutina neustále proudila z neviditelných otvorů na stropě. A neubývalo jí. Jackovy nohy už byly téměř celé pod hladinou krvavého jezera, které silně páchlo a začínalo se srážet.
Jackovi trvalo několik desítek vteřin, než se vzpamatoval a vyskočil na nohy. Z toho zápachu se mu znovu zvedl žaludek, ale ani to už nebylo důležité. Byl pohlcen hrůzou. To, co se v koupelně dělo, bylo absurdní a zároveň skutečné. Věděl, že není sjetý, že to všechno se mu prostě nezdá, ale zároveň tomu nebylo možné uvěřit. Nechtěl tomu uvěřit! Přebrodil se ke dveřím a začal lomcovat klikou jako šílený. Musel se dostat pryč dřív, než se koupelna zaplní a utopí ho v těch hnusných červených krvinkách, ale dveře se odmítaly otevřít. Byl uvězněn v malé místnůstce bez oken. Krev mu šplouchala až ke kolenům. Nemohl uvěřit tomu, že se koupelna plní krví tak neskutečně rychle, ale záleželo na tom, jestli zemře teď nebo až za půl hodiny?
Ze stropu se vyvalila nová sprška krve a tentokrát přímo Jackovi na hlavu. Zaječel a zoufale se pokoušel ze sebe setřást tu teplou, lepkavou tekutinu.
Neomdlévej, neomdlévej, jestli omdlíš, budeš v prdeli dřív, než si namočíš stehna.
Přesto cítil, že vědomí ho pomalu, ale jistě opouští. Nával šíleností překročil jistou mez a on byl vyděšený, vyděšený k smrti. Pomyslel si, že by bylo možná lepší omdlít a utopit se v bezvědomí, než se celé minuty dávit smradlavou krví a nakonec zemřít při vlastním zvracení.
Než stihl tuto šílenou úvahu dokončit, podlaha se rozevřela a krev se do ní okamžitě začala valit. Jack uklouzl a kdyby se v poslední chvíli nezachytil kliky, určitě by ho ten obrovský vír vzal s sebou do díry, která zela v podlaze. Během minuty byla krev pryč. Zůstaly jen sražené zbytky na stěnách a podlaze. Koupelna teď připomínala popravčí místnost těsně po odvedení své služby. A páchla ještě snad ještě hůř.
Johó, jako v SAW. Budeš v telce, velkej kluku!
Jack se sesunul po zablokovaných dveřích a tentokrát už jej znovu přemohlo zvracení. Teď už nemělo smysl oprašovat smysl pro hygienu a tak vyvrhl obsah žaludku přímo vedle sebe. Když skončil, cítil se o trochu lépe vzhledem k tomu, že byl stále vyděšený jako nikdy v životě. A někde hluboko uvnitř věděl, že celá ta hrůza ještě neskončila.
Z díry se vynořila zakrvácená ruka a zašmátrala jen pár centimetrů od jeho chodidla. Jack vyjekl a urychleně své nohy přitáhl k sobě. Nechtěl ani pomyslet na to, co z díry vyleze. Napadlo jej ruku praštit a pak se znovu pokusit o útěk, ale když se objevila i druhá paže té stvůry, zdřevěnělo mu celé tělo. Snad by měl zavřít oči a považovat to všechno jen za nějaký příšerný sen, snad by měl ječet o milost nebo co, ale neudělal nic. Jen seděl a třásl se.
Postava v díře se vytáhla nahoru a ukázala Jackovi svou hlavu. Byl to Harry.
Jack zaječel a pokoušel se odtáhnout co nejdále. Temenem hlavy bušil o dveře a bosýma nohama se smýkal po lepkavé podlaze. Jeho bratr před ním vystoupil jako ze samotného pekla a zrcátko od kradené motorky mu čouhalo z pravého oka.
"Vidíš mě, brácho? Vidíš, co se mi stalo? Jsem v pekle, chci si šlehnout a nemůžu. Každej podělanej den mě mučí, každej den trpím jako zvíře, a je to všechno tvoje vina!"
"Ne!" vzlykal Jack, který se stále pokoušel otevřít dveře, ale klika se tentokrát už nepohnula ani o centimetr. Srdce bilo jako splašené, jako by hrozilo, že mu vyskočí z hrudi a pokusí se uprchnout záchodem. "Jdi pryč, seš mrtvej, prosímtě, Harry, jdi pryč!"
"Takhle ti to vyhovuje, co? Ty seš vlastně rád, že brácha, kterej se o tebe staral, kterej ti utíral prdel, se smaží v pekle, co? Čekal jsem, že ti to bude jedno, ale ty seš dokonce rád!"
"Nech mě být... já... já nikomu nic neudělal, já přece nikomu nic neudělal!"
Harry se ušklíbl. Tedy spíše zkřivil svoji příšernou bledou tvář do takové míry, až mu z propíchnutého oka vytekl čúrek žlutočerného hnisu. Harry ho setřel rukou a ulízl, jako by právě ochutnal nejdražší delikatesu na světě.
"Posral jsi to, brácho. Přišel jsem ti něco vyřídit."
Jack se nezmohl na slovo, jen třeštil oči na zjevení svého dávno mrtvého bratra. Naposled ho viděl v rakvi. Tam vypadal rozhodně líp než teď.
Harry ještě chvíli mlčel a pak pokračoval. "Já jsem nikdy zrovna nelezl Bohu do řiti, ale nezašel jsem tak daleko jako ty, brácho. Ten text, kterej jsi napsal, byla ta poslední kapka. Nasral jsi Boha, kamaráde. A to je móc špatný, to teda jo!"
Ta slova byla možná šílená, ale zase ne tolik, aby Jacka nevyděsila ještě víc. Dokázal jen vykoktat: "C-co tím my-myslíš?" Vlastně to znělo spíš jako by skučel a přitom se pokusil recitovat.
"To, co ti říkám, prcku. Seš v prdeli. Nesu ti vzkaz," hodil Jackovi útržek něčeho, co ani trochu nepřipomínalo papír. Spíše to vypadalo jako kus velmi tenkého plechu. "A tentokrát ti radím nic nezpackat, brácho, jinak..." Gestem naznačil podříznutí krku.
"O co zatraceně jde?" zařval Jack, kterému slzely oči. Ani nevěděl, jestli TO, co s ním mluví, je jeho bratr, nebo něco jiného, mnohem horšího. "Co po mě chcete?! Co -"
"Já se poučil, brácho, vážně jsem se poučil a budu se navěky kát za všechno, co jsem řekl o našem Pánu. Zesměšňuješ ho, urážíš ho, a přitom si ani neuvědomuješ, že všechno, co se ve tvým životě kdy podělalo, může mít na svědomí ten druhý, ten, kterýho opěvuješ v těch svých metalových sračkách! Jak jsi vůbec mohl boha obviňovat? Jak jsi mohl být takovej idiot jako já? Byls přece chytřejší, rozumnější!"
"Souhlasil jsem s tebou!" zahulákal vztekle. V očích ho pálilo, protože se zanesly slzami hněvu a strachu. "Byl jsi můj idol, copak to nechápeš? Byl jsi starší, všechno jsi poznal dřív než já, ksakru!"
"Připadal jsem ti moudrej?" vyštěkl Harry a zdálo se, že i on pláče z jediného oka, které poulil na svého živého bratra. "Udělal jsi chybu, žes mě následoval, a teď za ni musíš zaplatit, brácho. Musíš světu ukázat, že ty tvoje satanský hnusy skončily, musíš zajít do kostela a vyzpovídat se spolu se všema tvýma kamarádama, musíš skončít s tímhle - " ukázal na injekční stříkačku v rohu -"a musíš přestat hrát, seknout s tím, brácho, musíš zničit svůj nástroj, stejně jako tví kámoši ty svoje, spálit všechny ty kraviny, cos napsal. Musíš předat tenhle vzkaz těm tvým přitroublým kámošům, musíš je donutit, aby i oni činili pokání, jinak skončíte všichni na jedné hromadě ve smradlavým pekle! To uděláš. A v případě, že podmínky splníš, zkus si v budoucnu jednou šlehnout, jednou zanotovat něco proti našemu Pánu a Spasiteli, a tentokrát to bude bez upozornění. Nikdo z vás už nikdy nebrnkne ani na strunu, jasný? Jinak...," znovu to gesto. "Jacku, musíš se napravit!"
"Harry, já přece ne -" vyjekl, ale nemrtvý bratr ho gestem umlčel.
"To jsou pravidla. Máš jeden den na to, abys je všechny splnil, do jediné. Jinak víš, co tě čeká. Sbohem, Jacku, brácho. Nezapomeň, musíš se napravit!"
"Nerozumím!" vyjekl Jack, ale to už byl v koupelně sám. Harry jako úderem blesku zmizel i s dírou, z níž vylezl. Zůstala jen zaschlá krev všude kolem a kus plíšku, který se válel před ním. Zvedl jej a přečetl, co na něm stálo vyryté tiskacím písmem: JEDEN DEN.
Pak se vzkaz roztavil. Jack několik vteřin hleděl na kouřící zbytky plechu a pak jej přemohla tíha všeho, co se v koupelně odehrálo. S údery půlnoci omdlel.


Úterý


Činel se zachvěl a do napjatého ticha garáže začaly znít údery do bubnu. Nejdříve pomalé a rytmické, potom stále zrychlovaly, až dosáhly toho, čemu Thomas říkal splašenej datel. Pak se k němu připojil Steve. Elektrická kytara rozechvěla sklo v jediném okénku. Hráli Chiméru, protože Chiméra je po ránu dobrá, i když se poněkud vymyká jejich stylu a s Jackovou basovkou by zněla přece jen o kapičku líbezněji. Ale stejně to bylo dobré, lepší než kafčko a cigárko. Fred jen občas zanotoval kratičkou klávesovou kombinaci, ale jinak jen seděl a poslouchal tu rajskou hudbu. Nemohl se dočkat, až přijde Jack a znovu budou moci zkoušet své vlastní skladby. Všichni věděli, že jejich díla nikdy za moc nestála, byli sice mladí, ale nikoli naivní. Však co na tom záleželo, když je dnešní populace tak zpitomělá, že skoro nerozezná kytaru od houslí nebo growling od zpěvu toho chlápka z Bee Gees. A holky na jejich muziku letěly, to bylo možná vůbec nejlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.